dalniced1.cz

Historie dálnic v Česku,S návrhy na stavbu dálnic se v Česku začalo již před druhou světovou válkou. První konkrétní myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily v roce 1935. Šlo o projekt „Národní silnice Plzeň – Košice“. S druhým návrhem přišel Brněnský region. Předložil projekt silniční magistrály „Cheb – Chust“, která se skládala v úseku Cheb – Košice ze severního a jižního tahu. Z Košic pak pokračoval již jeden tah až do Chustu na dnešní Zakarpatské Ukrajině. Oba tyto návrhy však nezískaly přízeň u pověřených úřadů a tak se nedočkaly ani realizace.,V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde navrhl výstavbu dálkové komunikace Cheb - Velký Bočkov. Nechal dokonce vypracovat podrobnou studii této komunikace. Část tohoto projektu, úsek Lužná–Makov vedoucí kolem Zlína, byla dokonce oficiálně schválena ministerstvem dopravy.,Zpočátku se v úvahách pro označení rychlostních komunikací používal z italštiny přejatý termín autostráda či autostrada nebo termín autodráha odvozený z německého Autobahn. V oficiálních plánech se zpočátku používalo označení dálková komunikace.[1] V prosinci 1938 se začal používat termín dálnice. Za původce slova bývá označován zaměstnanec tehdejšího Velitelství stavby dálkových silnic (později přejmenovaného na Generální ředitelství stavby dálnic) štábní kapitán Ing. Karel Chmel[1] Jeho nadřízený, velitel Stavby dálkových silnic Václav Nosek, v dopise ministerstvu národní obrany termín oficiálně navrhl a zdůvodnil.[2],V roce 1938 po Mnichovské dohodě byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových se tak stala důležitou. Do konce roku byl vypracován podrobný projekt dálnice Praha - Brno - Slovensko. Začátkem roku 1939 začínají přípravné práce na prvních dvou úsecích dálnice, a to Praha - Humpolec a Zástřizly - Lužná.,1. prosince 1938 zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády (tehdy na území Německé říše) v trase Streitau (v Bavorsku) – Cheb – Karlovy Vary – Lovosice – Česká Lípa – Liberec – Görlitz (v Sasku).,Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 bylo vydáno nařízení, že dálnice Praha - Brno - Slovensko má být začleněna do německé sítě. Znamenalo to především použití přísnějších parametrů. V průběhu války se v Čechách stavělo na několika místech na trasách Praha - Brno a připravovaly se dálnice směrem na Plzeň a Lovosice. V Posázaví se vystavělo několik mostů a úseků vozovky. Později během války byly práce zastaveny pro nedostatek oceli, která byla důležitější pro válečné účely.,V obnovené Československé republice se tak nacházely tři nedokončené dálnice v úhrnné délce 188 km. Kromě dálnice Praha – Brno – slovenská hranice s celkovou délkou rozestavěných úseků 77 km to byla dálnice z bývalého německého města Breslau (nyní polské Wroclawi) do rakouské Vídně, souvisle rozestavěná mezi obcemi Městečko Trnávka u Moravské Třebové a Ledce u Rajhradu v délce 83 km, a „sudetská dálnice“, jejíž rozpracované úseky u Chebu a Liberce měly dohromady délku cca 28 km. Byla zahájena dostavba těchto rozestavěných úseků, ale do roku 1950 byly práce postupně utlumeny a zastaveny.,Koncem padesátých let začala intenzita silničního provozu narůstat a brzy převýšila úroveň z doby těsně před válkou. V roce 1963 byla vymezena vybraná silniční síť určená k přednostní modernizaci a zároveň byl stanoven tvar a rozsah dálniční sítě. V roce 1967 byla zahájena výstavba dálnice D1 Praha – Brno. Její trasa až na malé výjimky kopírovala plány a rozestavěné části z 40. let. První jedenadvacetikilometrový úsek z Prahy do Mirošovic byl uveden do provozu 12. července 1971 a k propojení Prahy a Brna došlo v roce 1980, o 40 let později, než bylo původně plánováno.